NIS
Nábytkářský informační systém
Průvodce
Přihlášení
Kontakt
Lehací nábytek
Dle ČSN 91 0000: Nábytek určený k dlouhodobému nebo krátkodobému odpočinku vleže nebo pololeže (bed furniture)
Lůžko a zdraví
Pokud je dnes o lůžku hovořeno jako o prostředku, který má pomoci našemu zdraví a "zdravému spánku", pak je nutno také tyto vlastnosti prokázat objektivními výsledky vědeckých expertíz nebo experimentů. Pokud je uváděn na trh jakýkoliv léčebný přípravek, musí být nejprve řádně testován (nejprve laboratorně, pak i na lidech) a také musí být ověřen na vypovídajícím vzorku respondentů. Současně musí být stanovena objektivní metodika a způsob ověření jeho proklamovaných vlastností. V případě deklarovaných ortopedických či zdravotních lůžek musí být k dispozici rovněž zkušební metodika ověřující ergonomické, ortopedické nebo biologické či jiné deklarované vlastnosti výrobku. Nezbytnou součástí je ovšem i definování vedlejších účinků a rizik, s nimiž má být uživatel lůžka seznámen. V případě propagovaných ortopedických matrací či zdravotních matrací neexistuje ale žádný relevantní experiment (co do stanovení metodik hodnocení, ani relevantního počtu měřených respondentů), který by potvrdil proklamovaný zdravotní efekt a postrádá i jakoukoliv verifikovanou metodiku zkoušení (ověření) deklarovaných vlastností. Pokud by parametry nabízených matrací měly skutečně tak fatální účinky ve prospěch zdraví, byly by asi také nezbytnou součástí všech lůžkových oddělení nemocnic. Jenomže tyto matrace nejsou součástí vybavení nemocnic, ba ani ortopedických klinik a zřejmě to není jen vlivem finančních a provozních možností zdravotnictví. Použití zdravotních pomůcek lze ve státních nařízeních (na rozdíl od bytů) nařídit závazným předpisem, jako povinné. V privátních bytech je svobodnou vůlí každého jednotlivce, zda uvěří ruce trhu.
Obr. 1: E. Rašev, Škola zadinfo
K uvedeným obrázkům doporučených poloh uváděných prof. MUDr. Raševem je nutno dodat, že je lze (při běžných proporcích těla) docílit i na běžné matraci s rovnoměrnou tuhostí plochy, která odpovídá hmotnosti uživatele. Současně jsou na obrázcích zřetelné i nevhodné polohy ležení, které spadají do historických dob kovových drátěnek či tvrdých lavic. Stejně jako drátěnky či lavice může být nevhodná i přehnaná snaha o „rovnou“ páteř za pomoci matrace s různými zónami tuhosti, pokud to konkrétní zdravotní stav pacienta skutečně nevyžaduje. Přiměřenost je základním předpokladem každé prevence i léčby. Pro běžného, zdravého člověka je postačující kvalitní pružinová matrace (odpovídající hmotnosti těla), bez zónového členění lehací plochy.
Na trhu se prosazují "zdravá" lůžka, která aplikují komerčně využitá mínění a dílčí výzkumy ortopedů, které jsou marketingem paušalizovány na dogma ideálně rovné pozice páteře na lůžku. Proto je na místě také uvést, že je nezbytná i jistá přiměřenost aplikace zónové tuhosti matrace, která nemusí být vždy tím nejlepším řešením. Smysluplným cílem ležení je uvolnění páteřního pletence, které je ale podmíněno i motorikou (pohybem) na lůžku, při němž páteř ani rovná být stále nemůže (fixace je nutná jen při zlomeninách). Člověk má prostě super computer mozek, který motoriku na lůžku a procesy uvolňování těla, termoregulace a regenerace tkání řídí. Tento computer ale může mít na "ortopedické" (velmi měkké zónové matraci) spíše potíže, protože lehké změny polohy těla (potřebné pro regeneraci tkání) lze na ní hůře realizovat. Na rovnoměrně tuhé matraci (s přiměřenou tvrdostí úměrné k hmotnosti člověka) probíhá mimovolní motorika snadněji. Přehnané zónování může být brzdou motoriky, termoregulace a komplikací uvolnění těla, které pak probouzí člověka vlivem práce při změnách poloh (vzestup tlaku, též reakce na tepelný stres). Pro seniory mohou být dokonce tzv. ortopedická lůžka při omezení jejich motoriky nebezpečná (nízké bazální teplo, neměnná poloha - zápal plic). Jedinou prevencí bolestí zad není ortopedické lůžko, ale přiměřený pohyb během dne. Proto mají s utvářením zdravé matrace potíž i někteří internisté, neurologové, fyzioterapeuté, pediatři, imunulogové, gerontologové i nábytkáři. Pokud je uváděn na trh výrobek bez možnosti ověřit jeho vlastnosti, je možné dovodit, že jde o klamavou reklamu (prezentovány jsou vlastnosti, které výrobek nemá nebo které nelze nijak ověřit), a proto nelze tvrdit, že je bezpečný. Pokud není výrobek ověřen mnoha lety tradic (6 000 let bylo definováno lůžko jinak), je vědecké prokázání deklarovaných výhod povinné.
Snížení pohybu při sedavém zaměstnání vedlo ke snaze vykompenzovat negativní důsledky novou koncepcí lůžek. Ta začala aplikovat různé systémy roštů se záměrem uvolnit svaly a páteř. Jenže tuto nápravu může učinit jen pohyb a rehabilitační cvičení, nikoliv lůžko, které slouží pro klidný spánek. Trochu se opomenulo, že spánek je navozen poklesem teploty a tlaku. Je-li člověk vystaven nějakému stresu ať již psychickému, tepelnému, vlhkostnímu nebo jinému, odezvou na stres je zvýšení tlaku, tedy probouzení. Pokud se lůžka zaměřila jen na stav páteře, pochopitelně se přestala věnovat termoregulačním požadavkům, které jsou výrazným stresorem. Zde je nutno vzít v potaz, že tatáž matrace u dítěte (s vysokou tvorbou bazálního tepla) způsobuje jeho přehřívání, ale u seniora (s nízkou tvorbou bazálního tepla) způsobuje jeho podchlazování. Prostě senior není sto vykompenzovat odvod tepla matrací a je mu zima. Pokud jej matrací obalíme, zvýšíme odvod tepla, omezíme jeho motoriku na lůžku, můžeme očekávat i zápal plic. Tedy důležitou vlastností u obou skupin je lehká motorika na lůžku, která není provázena konáním práce se zvýšením tlaku a probouzením. "Ortopedická" lůžka s rovnoměrným rozložením tlaku na tělo toto otáčení komplikují, obdobně jako vodní matrace. Prostě k otočení těla zabořenému do matrace je potřeba vyvinout větší sílu, konat práci = zvýšení tlaku. Tedy ortopedická matrace rozhodně není vhodná ani pro děti, ani pro seniory. U seniorů je ale vhodné povrchovou vrstvu matrace utvořit z materiálů s větším tepelným odporem (viz oblíbená ovčí rouna, elektrické podložky), u dětí zase přesně naopak. Velký problém mají s "ortopedickými lůžky" i ženy v klimakteriu, které se často na tomto lůžku cítí jako husy na pekáči. Takže z přemíry lásky k páteři máme problémy se spánkem, který není hluboký ani klidný, ale je podoben syndromu letní noci.
Pokud sledujeme pokračující nárůst nespavosti, bolestí zad, rostoucí imunologickou přecitlivělost na domácí prach (roztoči- retence vlhkosti v hutných matracích), pokles biogenních faktorů a zvýšený podíl xenobiotik v interiéru, je nutné na tato zjištění reagovat ověřováním "moderních pravd" a pokusit se hodnotit lůžka v širším kontextu problematiky. K dispozici jsou výzkumné zprávy i odborná vyjádření specializovaných pracovišť, které jsou ale ovlivněny výší prostředků pro předmětné bádání. Z tohoto důvod bývá zkoumaná problematika zúžena na dílčí faktory problému tak, aby bylo možné dosáhnout publikační závěry, které jsou dnes jediným hodnoceným výsledkem výzkumu. V případě lůžka lze ale použít i příměr, že podle partu jednoho hudebního nástroje nelze určit kvalitu celé opery. Opravdu uvádíme na trh výrobky bezpečné a nevytváříme naopak věci nebezpečné? Známé DDT (Dichlor–difenyl–trichlorethyletan) provázela bombastická podpora i vědecké články o vynikajících účincích přípravku na rostlinné škůdce. Dnes je tato toxická látka podezřelým karcinomem. Pokud nejsou k dispozici výsledky přesvědčivých experimentů, je nutné vést odbornou diskusi a upozorňovat na rizika nových řešení určených široké veřejnosti. S ohledem na to, že je mezi skeptiky a propagátory "zdravého lůžka" veden letitý spor bez oboustranně validní argumentace, je nanejvýše nutné, aby při vypisování výzkumných grantů nebyl problém lůžek bagatelně pomíjen. S ohledem na stálý růst nákladů ve zdravotnictví (spojených s rozvojem civilizačních onemocnění) jsou takové výzkumy nejen ekonomicky žádoucí, ale pro zdraví lidi prostě nutné. Pokud je dnes běžně nabízena ortopedická matrace jde jen o klamavou reklamu, protože proklamované vlastnosti výrobku nelze seriózně doložit ani ověřit. Další pohledy na danou problematiku jsou uváděny v navazujících sekcích.
VŠEOBECNÉ POŽADAVKY NA PROVEDENÍ LEHACÍHO NÁBYTKU
U lehacího nábytku je rozhodující rošt, který musí být pevný, tedy ze dřeva nebo vrstveného dřeva či kovu. Plná plocha pod matrací je nepřípustná (kondenzace par). Matraci nemá tvořit jen jedna vrstva pěny a matrace má být vyšší než 16 cm, postačující je 18 - 20 cm. Velká tloušťka pěnového sendviče z ní může učinit nečistitelné bio sídliště, či zdroj xenobiotik. Z tohoto pohledu jsou vhodnější pružinové matrace s malým podílem pěn. V případě běžné matrace je vhodné preferovat ta řešení, která mají rovnoměrné vlastnosti v ploše a zohlednit při výběru zejména hmotnost ležícího. V případě somatických nebo zdravotních potíží lze jistě po doporučení ortopeda přistoupit k zhotovení speciální matrace na míru. Pokud je lůžko vyšší jak 80 cm, musí mít boční zábrany. Dno lůžka s úložným prostorem musí být ztuženo proti prošlápnutí a prasknutí. Mezera mezi dnem a podlahou je nejméně 1 cm. Úložný prostor musí být opatřen úchytem a lehce otevíratelný silou menší než 150 N (15 kg). Polohovací či vyklápěcí kování musí být separováno od prostoru určeného k ukládání věcí. Rozkládací pohovky musí mít po rozložení stejnou výšku ploch a nesmí na ni být žádné výstupky či hrboly. Lůžko samozřejmě nesmí při užívání vrzat, hlučet či klapat. Problematika matrace je rozebrána dále v dalších podkapitolách - viz lůžko.
STRUČNÁ HISTORIE LEHACÍHO NÁBYRTKU
Lůžko patří bezesporu k prvním výrobkům v dějinách lidstva. Prvním lůžkem byla rohož, které zmiňuje již bible. Lidové praščáky z proutí a kožešinou jsou zase nejstarším archetypem lůžka na našem území. Lehací nábytek je zachycen na stélách, vázách nebo na sarkofázích aj. reliéfech starověku. První dochované hmotné artefakty lůžek pocházejí již ze starověkého Egypta (Tutanchamon). Rámová konstrukce ze dřeva a bronzovou nebo koženou výplní plochy byla doplněna jemným baldachýnem proti hmyzu a měnila se konstrukčně již jen velmi málo. V antice sloužila lůžka kromě spánku pro jídlo, zábavu i četbě a duševní práci. Ve středověku ztratilo lůžko svoji lehkost i technické poznatky starověku. Plochý rám nahradil krabicový korpus lůžka pro uložení sena a pak matrací. Tepelnou pohodu v drsných podmínkách Evropy řešil dřevěný baldachýn s těžkými drapériemi. V renesanci byla postel měkkým místem pro návštěvy a byla doplněna jemnými látkami. V baroku se postel stala nejreprezentativnějším kusem nábytku s ozdobným celočalouněným baldachýnem. Rokoko ale z potřeby intimity přemístilo lůžko do výklenků, alkoven a interiér poprvé doplnily chodby. Lůžko se vzdalo baldachýnu, který se znovu objevil až na konci klasicismu a v empíru. Reprezentativní charakter lůžka pak určují architekti Napoleona a jejich loďkovitý tvar je nepřehlédnutelný. Ložnice empíru se proměnila na manželský katafalk s přidáním dvou nočních stolků. Biedermeier provázela tvrdá žíněná matrace na dřevěném roštu a chladné ložnice bez nábytku. V romantismu se poprvé prosadilo použití pružin i v konstrukci válend. V ložnici pevně vládla symetrie nočních stolků a gauče se spirálovými pery. Secese objevila kovové drátěnky s žíněnými matracemi. Po válce pak pletivo, vypnuté v ploše do různě konstruovaných rámů nebo pružných systémů (tažné spirálové pero nebo tlačné vertikální pero), již tvořilo plochý pružný základ pro postelové nebo pohovkové matrace. Meziválečné období provázely již také pevné rošty s dělenými pružinovými matracemi. V této době vznikla perová vložka, jako samostatný kovový prefabrikát, který vytvářel základ čalounění utvářený z vertikálních, vzájemně spojených, tlačných per - pružin. Péra byla spojena nejen navzájem, ale i s obvodovým rámečkem pomocí válcových spon, ocelových drátů nebo tažných ocelových spirál. Dále vznikaly též pérové vložky, jejichž pružicí systém byl tvořen spirálovými péry. Ve druhé polovině 20. století následoval prudký rozvoj matrací z polyuretanových, latexových aj. pěn, uložených na flexibilních lamelových roštech. Nově se objevila lůžka s matracemi plněnými vodou nebo vzduchem. Marketing „zdravého spánku“ využíval zaostávání solidního výzkumu v oblasti lehacího nábytku a uvedl na trh lůžka s přívlastky o vlastnostech, které nemají (matrace ortopedická, zdravotní, hygienická apod.). Tradicí lůžka od starověku, přes intelektuální období antiky až do konce 19. století byl poznatek, že lůžko má být rovné a relativně tvrdé.
Více informací o historii nábytku můžete nalézt v sekci Stylový nábytek.
Dříve lidé uléhali na kožešinu, seno, slámu.... dnes si lebedí na naftě.
info